H. P. Lovecraft v němém hávu

2. srpna 2006 v 1:30 | Salla |  non-asia mostly
Na úvod se přiznám, že pana Lovecrafta znám jen z doslechu - a to velmi povrchně. Po FF mě jistý člověk, který k němu má zřejmě intimnější vztah, požádal, jestli bych mu neobstarala filmeček s podivným názvem Call of Cthulhu.
Tak tady je...

Call of Cthulhu (2005)

režie: Andrew Leman

Bohužel kvůli mému jistému handicapu, zmíněnému v úvodu, se následující řádky nebudou zabívat vesmírem pana Lovecrafta.
Celý film je jedna velká pocta němé éře a především německému expresionizmu. Tento originální (a mnou oblíbený styl) se zrodil v poválečném Německu někdy na počátku 20. let minulého století. Někteří učenci tvrdí, že byl předzvěstí blížícího se fašistickéhu boomu a teroru, který vyústil ve Druhou světovou válku.
Jeho hlavním poznávacím rysem byla scéna. Především pak hranaté, nesymetrické, šikmé linie a na první pohled syntetické kulisy mezi kterými se herci pohybovali značně nepřirozeně, se silnou vrstvou líčidel na obličeji. Přehrávání bylo nedílnou součástí filmů, které vznikaly pod jeho praporem. Žánrově jste se pohybovali především v hororech (Nosferatu) nebo sci-fi (Metropolis). Tématicky pak šlo o manipulace s lidmi, šílené vědce a monstra.
Call of Cthulhu není přímo expresionistický film. Má ovšem některé scény, které se tak nazvat dají. Jsou to snové pasáže a závěrečný pobyt na ostrově, kde přebívá monstrum. Vystavění scény je v těchto místech perfektní (viz obrázek).
Teď mi dochází, že jsem se ještě ani slovem nezmínila, o čem v tomto ani ne hodinu dlouhém filmu běží. Rychle to tedy napravme - ústředním motivem je pátrání po záhadném kultu, který uctívá prastarého démona Cthulhu. Nečekané, viďte:).

Zpět do němé éry. Řekla bych, že kdyby dnes někdo natočil celý film v duchu německého expresionizmu, diváci by na něj (jak film, tak tvůrce) hleděli jako na blázna. Ony tyto filmy byly opravdu hodně, hodně, hodně divné (co se toho herectví týče) - kdyby někdo oponoval, nechť se podívá na Kabinet doktora Caligariho. Zřejmě proto je většina Call of Cthulhu natočena v "normálním stylu". Pod tím si prosím představte třeba libovolnou scénu z King Konga (samozřejmě mám na mysli toho z roku 33).

Mluvit o hudbě nemá v němé éře moc smyslu. Němé filmy totiž byly úplně němé. Na filmový materiál se až do roku 1927 (průlomový film Jazzový zpěvák) nedal zvuk zachytit. A i tak začalo být ozvučení běžnější až v 30. letech. Ony zvukové stopy, které známe my, se k těmto filmům přiřadily až později. Pokud k tomuto všemu přihlédneme, tak můžeme říct, že i Call of Cthulhu má hudbu jako vystřiženou z tohoto období.

A nakonec mi zbylo světlo. V tomhletom filmu si s ním někdo zatraceně dobře vyhrál. Ať má vyjadřovat tajemno, démonično nebo pouze zdůrazňovat černobílé lazení celého snímku, musíte si ho v každém případě všimnout.


Pro zvědavé...tím člověkem byl Treib :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama