Římská šifra

4. září 2006 v 11:12 | Salla |  krátce
Když stojím před nějakým dílem (ať už sochařským nebo malířským) a koukám na něj, vím, že je krásné, ručně vytvořené a že si ho za pár dní už nebudu pořádně pamatovat. To, co bych potřebovala je rada kam a na co se konkrétně dívat, význam jednotlivých detailů. A to je přesně to, co nám poskytuje Dan Brown. Proto má smysl jeho knihy číst.
Andělé a démoni vypadají, jako by pan spisovatel vlastnil jakousi hrubou osnovu a každou knihu psal podle ní. Kdo četl i Šifru, pochopí, nebo bude se mnou marně polemizovat.
Celou knihu si můžeme rozdělit na dvě poloviny. Nezaujatě je nazvěme dobrou a špatnou.
Ta dobrá sleduje pátrání pana Langdona a sličné Italky po iluminátckých Oltářích vědy roztroušených po Římě a čtenář, který již v Římě byl, si připadá, jako by jeho průvodce po tamějších památkách měl pár let zpoždění, a plánuje příští dovolenou.
Ta špatná je příběhový koridor, který autor čtenáři vystavěl, aby neuhýbal z jeho "zapeklitě dobře promyšlených zvratů". A když si ten nebohý človíček přece jen dovolí vystrčit hlavu nad zeď, Brown ho praští po hlavě kupou argumentů, aby se pak mohl smát, když se objeví pravoúhlá zatáčka.
Zajímalo by mě, jestli existuje kniha, která dokáže čtenáře vést po podobně klikatém rozuzlení, aniž by bylo potřeba těch koridorů. Taková, co dokáže člověka mást jen fakty, která ho nenavádí k špatnému úsudku.
(1.9.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama