Říjen 2006

Jak nevznikl 3x10 - Test

31. října 2006 v 23:03 | Salla |  ouatiml
To je tak. Jsem naprosto ztracený případ. Nápady to má, ale prostředky k realizaci příroda nedodala. Tím pádem je vše, co bych chtěla "předat světu" vesměs v mojí hlavě a nikdy se to nedostane na papír.


Anketa

29. října 2006 v 13:11 | Salla
Protože události minulých dní vyvolaly značné pochybnosti o mém duševním stavu, potřebovala bych, abyste podle nejlepšího vědomí a svědomí (ale hlavně pravdivě) hlasovali v přiložené anketě.


Depth Bound Discrepancy Search

25. října 2006 v 22:42 | Salla |  ouatiml
Bůh stvořil lidstvo ke svému obrazu. Alespoň to někdo tvrdí, ale dokázat to nelze. Člověk stvořil ke svému obrazu počítač. Je docela fascinující kolik se dá najít paralel mezi informatickým vesmírem a obyčejným životem. Tak třeba jeden ze způsobů prohledávání vyhledávacích stromů spočívá v přímé cestě s několika nečekanými odbočkami. Údajně pak bývá šance nalezení správného cíle mnohem lepší.

Praha ve Williamsových tónech

24. října 2006 v 0:33 | Salla |  hudba
Aneb Lichtenštejnský palác, koláče, mamut a orchestr.

Farewell, my concubine

11. října 2006 v 21:24 | Salla |  čína
Sbohem, má konkubíno mi připomnělo jiné dva filmy. Bertolucciho Posledního císaře, kvůli sledování osudů hrdiny/ů během klikaté čínské historie, a jeden korejský film s nevyslovitelným příšerně dlouhým nezapamatovatelným jménem, který pojednával o dětech, které se jejich otec rozhodl udělat mistry ve zpívání několikahodinových tradičních eposů (ač to zní všelijak, film je to nádherný).

Enterprise (2001 – 2005)

9. října 2006 v 17:34 | Salla |  seriál
Je to už hodně dlouho, kdy jsem poprvé narazila na Star Trek. Může za to můj otec, který v těch dobách sci-fi holdoval a když seděl u televize, dvě malý holky seděly vedle něho. Moc si z těch dob nepamatuju. Jen se občas vynoří nějaký střípek, který později zapadne do skládačky.

Intermezzo

6. října 2006 v 15:04 | Salla |  ouatiml
Do místnosti vchází osoba A. Nervózně se kouká po hodinkách a staví se do řady před prosklenou kukaň, u které se baví osoba B (představující vrátnou) s osobou C (představující mladého muže bez klíčů). Hovor posledně zmíněných osob se táhne v rovině veskrze osobní.
Osoba C rozhovor ukončuje, klaní se divákům a odchází ze scény.
Osoba A přistupuje k okýnku a s úsměvem se chystá ztrapnit.

Osoba A: "Dobrý den, kde je tady učebna G12?"
Osoba B : "Drahá slečno, jednou pro vždy byste si měla zapamatovat, že učebny s ozačením G se nachází na ulici Gorkého..."
Osoba A (pokoušející se o obranu): "Promiňte, já nejsem z..."
Osoba B: "My jsme se totiž přestěhovali, víte? A kdybyste hledala učebnu třeba J..."
Osoba A (nervózně pohlížející na hodinky): "Děkuju, to nepotřebuju, jak se dostanu nejrychleji na Gorkého?"

Tma. Opona. Potlesk.

*****
Dnes jsem se dověděla, že Beijing je to samé co Peking.

That little furry clever...

5. října 2006 v 22:28 | Salla |  ouatiml
Dnes jsou to dva roky, co jsem přišla o Scotty, a skoro dva roky, co mi do života zasáhla Ayla (původně se měla jmenovat Alia a s Aaylou Securou nema nic společného).
Králíci jsou fascinující zvířata. Ač se to nezdá, myslí jim to a jsou oddaní. Dokáží odpouštět. I když se kvůli nim člověk musí hodně věcí vzdát, nedokážu si představit žít bez nich.

Shodou okolností jsem dnes musela jít s křečkem na veterinu. Sharon přerostly zuby. Genetická vada. Čekala jsem nejhorší verdikt, ale přežila. Čas rozhodne.

Zvířata jsou mnohdy lepší než lidé a nejhorší je, když musíte rozhodnout o jejich smrti.

Amen

Dvě hodiny

3. října 2006 v 20:28 | Salla |  ouatiml
Už vás někdy napadlo jak relativní je pojem čas? A kolik věcí se dá stihnout během dvou hodin?

Resurrection

3. října 2006 v 20:15 | Salla |  ouatiml
Dva měsíce života, dva měsíce prázdnin, dvě tuny sutě, ale zvládla jsem to a žiju:). A za ten čas bez Internetu jsem zjistila, že...