Jak nevznikl 3x10 - Test

31. října 2006 v 23:03 | Salla |  ouatiml
To je tak. Jsem naprosto ztracený případ. Nápady to má, ale prostředky k realizaci příroda nedodala. Tím pádem je vše, co bych chtěla "předat světu" vesměs v mojí hlavě a nikdy se to nedostane na papír.



Mám ráda literární soutěže. Proženu téma hlavou a pár hodin nato mám pocit, že jsem vymyslela něco geniálního. Představa se v hlavě rozehraje v živých barvách s levnými herci, kteří jsou k mání a čeká, co bude dát. Ruka pak bere tužku a snaží se zachytit nezachytitelné. Tuším, že se to "povedlo" zatím jednou (bez nějakého většího úspěchu, nepočítám-li maturitní slohovou práci).

Letošnímu Ysalamiriovi jsem se dlouho vyhýbala. Ale neodolala jsem a koukla jsem se na téma. Chyba. Můj cíl byl prostý. Napsat příběh vytržený z kontextu, který se odkazoval na šílená dobrodružství v některých pomyslných předchozích epizodách (ve stylu Star Gate, staré Galacticky a především Enterprise). Hlavní hrdinou byl šéfinženýr Charet Klers (to jméno mi dalo ale práce...:) ), který vedl tým pracující na sestrojení Death Star. Zápletka musela být dostatečně klišovitá a akční. Imperátor si přeje otestovat v nejbližší době reaktor. Charetův tým (už tak oslabený po úniku atmosféry ze sekce G) je postaven před nemožné - vyhovět všem požadavkům v šibeničním termínu. Do práce se musí zapojit i wookiové, kteří na stanici většinou tahají jen duraocelové součástky tam, kam by se žádný klon ani nevydal (no a to nemluvím o napětí, které panuje mezi klony a Charetovými lidmi). Zkraťme to. Reaktor je uveden do provozuschopného stavu (i za cenu několika obětí) a nastává hodina H, tedy první historické spuštění. Jak se ale ukáže, obava z nasazení wookiů na klíčový systém byla oprávněná. Proběhla sabotáž a vše je rázem v plamenech. Jen díky Charetovi, který podstupuje riziko a hrdinně reaktor zachraňuje, zůstává Death Star celá (respektive z již postavené části celá). Následuje exemplární poprava několika wookiů, trailer na příští díl a titulky.

Bohužel čím víc přibývaly stránky písmenek, tím víc mé odhodlání sepsat tuto šílenost mizelo (asi mě děsila představa, že to někdo bude muset číst). A tak zůstala jen černá tečka v mé hlavě s výstražně zvedlým prstem. Vzdávám se moc snadno. Berte tenhle článek jako terapii narušeného člověka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama