Killer

11. listopadu 2006 v 23:56 | Salla |  hong kong
John Woo je jeden z mých oblíbených režisérů už dlouho. Někde na videokazetě, která možná už ani nepůjde přehrát, je z piety uloženo Tváří v tvář (když jdu v kabátě proti větru, přeju si mít za pasem dvě zlatý bouchačky), M:I-2 jsem navštívila v kině hned dvakrát (moje nejoblíbenější scéna je druhá polovina filmu) a Operaci zlomený šíp jsem si po letech pustila jen proto, abych mohla najít symbolického holuba (jeden tam opravdu v poušti vyletí) a zpomalený záběr (na padající zapalovač). Jen o jeho před-hollywoodskou tvorbu jsem zakopla teprve teď.

Tak trochu mě inspiroval a navnadil článek Kamila Fily v říjnové Cinemě týkající se Hong Kongských gangsterek. A protože mi na stole ležel vypůjčený Killer, volba byla jasná.

Je to tak trochu zvláštní film glorifikující nájemného zabijáka. Ne že by Chow Yun Fat nebyl sympatický nebo se ho Woo nesnažil ukázat jako oběť se srdcem, která prostě dělá svoji práci, ale jestli je úplně v pořádku, když mladý policejní detektiv začne s tímto vrahem sympatizovat, nechť se propadnu do věčné temnoty.
Svět, kde killer provozuje svoji živnost (za peníze a na lidech, kteří jsou podle jeho zlého zaměstnavatele zlí) je krutý. Jediným pravidlem je - netrefíš-li svého nepřítele nejméně šesti ranami nejlépe do hlavy, je zde stále pravděpodobnost, že se nedožiješ zítřka. A tak se spotřeba kulek měří v kilogramech za sekundu a krev v hektolitrech. Nicméně se vždycky najde čas na rozloučení se s umírajícím přítelem nebo na drsňácké přebití zbraně.

Co mě nejvíc překvapilo byl sentiment, který celým filmem prostupuje v podobě flashbacků (toho, co jsme již mohli ve filmu vidět), které společně s pohledem na tvář protagonisty mají evokovat jeho niterné myšlenky a pocity. No nevím. Tento způsob zlidšťování postavy mi příliž neseděl. Ve svých amerických dílech se možná Woo o něco podobného také pokoušel, ale s mnohem větším úspěchem (který se nazývá dynamika). Holubů je přítomno přímo celé hejno (až jsem se občas bála, že na některého herci šlápnou) a o zpomalené záběry - obzvláště v kostelním megamasakru, není také nouze.

Pokud mám mluvit za sebe, nadchly mě nejvíce dvě scény. Tou první je samozřejmě závěrečná přestřelka s překvapivým koncem, který nám dává najevo, že Woo je přece jen seznámen s mravním kodexem společnosti, ať se to přihlížejícím líbí nebo ne. Tou druhou je podle mě (této frázi se snažím vyhýbat, neboť nic podle vás se tu neobjeví:)) výborně napsaná i zahraná scéna doma u slepé zpěvačky, kde se zabiják i detektiv sejdou a sehrají spolu rozhlasovou hru na téma "přátelství", zatímco se snaží jeden druhého neztratit z hledáčku své vyleštěné zbraně.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bane Bane | 12. listopadu 2006 v 0:15 | Reagovat

Super recenze - nedokážu si to představit výstižněji napsané...vždycky vypíchneš to důležité a přitom zapředeš zajímavé úvahy:-)

2 Blair Blair | 12. listopadu 2006 v 23:23 | Reagovat

Taky se přidávám - skvělá recenze .... kdybych Killera ještě neviděl, tak seberu bouchačku a pudu si ho hned opatřit na dvd, ať to stojí, co to stojí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama