The Last Day

3. listopadu 2006 v 1:32 | Salla |  nezařazené
Už to bude něco málo (možná více) přes rok, co jsem byla požádána, abych napsala scénář na téma den příletu mimozemšťanů, kde by hlavními hrdiny bylo několik přátel vedoucích intelektuální debaty nad vínem.
Bohužel, psát příliž neumím a dát dohromady nekostrbaté dialogy je taky menší problém. Rozhodla jsem se tedy tuto výzvu odložit. Jenže většina zajímavých témat ve mě zanechá nějaké to semínko, které se rozvine do nějaké podoby, aniž by na to mělo vědomí vliv. Stačí třeba menší deprese.

Následující řádky jsou pokusem převést vizuální představu do písmen...


interiér, podvečer
location: obrovský pokoj očividně patřící někomu z vyšší třídy, střídmě vybaven. Dominantu tvoří červený gauč, dvě křesla, dřevěný zdobený stůl a tři velká otevřená okna. Na zemi jsou převážně parkety.
Kolem stolu sedí dva páry (pravděpodobně manželské). Na stole je poloprázdná láhev červeného vína, tři skleničky, čtvrtou tiskne v ruce jedna z žen. Je ticho, konverzace vázne.
Venku se zvedá vítr.
Jeden z mužů vstává a jde k oknu. Skrz něj krom větru proudí i nepřirozeně nachově oranžové světlo - osvětlení pokoje z křišťálového lustru ho ale snadno přebíjí.
Muž okno s až nepřirozeným bouchnutím zavírá. Zatahuje těžký závěs. Záclony obou zbylých oken jsou větrem vháněny do místnosti. Hluk venku sílí. Jedné z žen skane slza a rozpije její řasenku.
Muž zavírá druhé okno. Závěs zakryje výhled na potemělou oblohu, kterou začínají křižovat jasně bílé blesky. Třetí a poslední okno v pokoji klade největší odpor, ale také prohraje. Místnost je od této chvíle zcela vydána na milost umělému osvětlení. Muž se otočí ke svým společníkům a pokusí se o úsměv. Falešný. Oni na to nijak nereagují. Žena odkládá prázdnou skleničku na stůl.
I přes zavřená okna proniká do místnosti zvuk. Hluboký, rezonující stěnami, téměř fyzicky přítomný v jinak tiché společnosti. Jediná elektřina mu odpovídá nazpátek pokřiveným morzeovým kódem. Sedící muž bere ruku své partnerky do své. Druhý muž, zřejmě hostitel, se vrací ke stolu a rozlévá zbytky vína do skleniček. Bez přípitku.
Tma. Slabý výkřik od přítomných dam a tma. Pak ticho. Člověk by skoro přísahal, že je slyšet synchronizované bušení čtyř srdcí. Vteřiny míjí, tma ubíjí naději.
A pak, v jediném okamžiku se celý pokoj ocitl v explozi oranžového světla, doprovázené zvukem tisíce malých střípků, ještě před chvílí jedinou bariérou mezi jejich a vnějším světem, dopadajících na podlahu. Spolu se světlem vtéká dovnitř hluk okolního světa a přehlušuje vše ostatní…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sid Sid | 3. listopadu 2006 v 11:59 | Reagovat

Nadherne bezvychodne =). Objevilo se to i na Baneove blogu... ale opakovacka neni spatna, vidim, ze je konec dokonce rozsireny.

BTW hahaha, tak Blair ma Last Night, ty Last Day... tak to abych napsala neco jako Last Dawn and Last Twilight, což myslím, nbení až zas tak špatná idea =) =) =)

2 Salla Salla | 3. listopadu 2006 v 16:56 | Reagovat

Sid> no tehdy sem to jen rozepsala. Pokracovani bylo zamysleno a kdyz uz vzniklo...:)

(ja si ani neuvedomila, ze je to parafraze na Blaira...ale kdyz tak premyslim, nebyl to spatny tah :D)

3 Blair Blair | 6. listopadu 2006 v 0:00 | Reagovat

Výborné :D ...

btw: ehmm ... ale to s tou parafrází ... :D :D

4 Bane Bane | 11. listopadu 2006 v 0:51 | Reagovat

uz jsi to vice rozepsala? Napadlo me, ze bych ten puvodni napad jeste o neco vice rozsiril...i kdyz tve pojeti "vizualni styl ala Chan Wook-Park (tak to vidim)" by do jedne casti take sedlo...ja nakonec udelal alternativu LAST DAY OF THE SUN - ale zaroven bych nerad zahodil ty mimozemstany...moc dobre:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama