Departed

22. prosince 2006 v 23:35 | Salla |  non-asia mostly
Jak jsem si usmyslela, tak jsem udělala. Po všech filmech s magickým názvem Infernal Affairs jsem se rozhodla kouknout na zoubek Scorseseho pohledu na téma krtků uvnitř policie a mafie.



Chtěla jsem začít tento článek nějak jinak, než rovnou porovnáváním s čínskou předlohou. Bohužel jsem po třech řádcích zjistila, že to není možné. Takže slabší povahy prominou a ti ostatní nic jiného ani nečekali:).

Hlavním tahákem Scorseseho verze jsou bezesporu herecké hvězdy. Všechnu pochvalu za přední představitele špionů narozdíl od IA slízne Leonardo DiCaprio v roli Billy Costigena, policisty nasazeného do řad místní mafie, která kromě drog má co dočinění i s vojensky využitelnými mikroprocesory. DiCaprio se v poslední době (= pár let) vymanil úplně ze své Titanikové role a každý soudný člověk musí uznat, že hrát umí. Matt Damon tak trochu zaniká ve své polstrované židly a ztrácí se za složkami, které má v komíncích naházené po stole. Pokud mi dovolíte porovnat jejich herectví s Lauem a Leungem, vychází mi přirovnání naspídované veverky a lva. Caprio svoji psychiatričku iritoval hysterickými výstupy, zatímco Leungovi stačilo teatrálně nařizovat budík. Damon sedíce na stole při zátahu na svého šéfa nervózně v kapse píše SMS, zatímco Lauova diverzní akce, ač odehrávající se mezi klávesnicí notebooku a jeho prsty, nutí diváky zadržovat dech.
Ochranitelského otcovského šéfa oddělení zahrál Martin Sheen. Skvělá volba. Oproti IA se do děje angažovaly (více či méně) ještě dvě zajímavé postavičky. Stárnoucí Alec Baldwin a Mark Wahlberg. Zvláště druhý jmenovaný mě mile překvapil. Nevymáchaná huba, sarkasmus z něj jen kape a k tomu oči anděla.
Hlavního záporáka (ten konec byl až moc překombinovaný, ale kdyby nebyl, Scorsese by neměl jak ospravedlnit Damonova parchanta) Franka Costello vytvořil Jack Nicholson. Ač již překročil hodně šedesátku, stále je to démon, na kterého se člověk vydrží dívat hodiny. Narozdíl od svého zrcadlového asijského (před)obrazu není nikterak zábavnou postavičkou, ale člověkem, ke kerému byste se zády neotočili, ani kdyby vám je někdo kryl s automatickou zbraní.

Co se týče scén, několik si jich Scorsese plným právem vypůjčil.
Pozorování ukázala, že z amerických zastřelených lidí je mnohem víc nepořádku, než z těch čínských (nebo mají na západě průraznější náboje).
Největší zklamání asi byla výše již zmiňovaná (a v článku věnovaném IA vychvalovaná) razie na velkého bosse a jeho obchodní partnery. Zatímco zde ztroskotala na nedostatečném rozmístění kamer, v IA byla napínavou akcí a soubojem mozků.
Co Departed nejvíc odlišuje od IA je postava krtka v řadách policistů. Zatímco Inspektor Lau byl figurkou, která se nechala vodit za drátky než se je odvážila přestřihnout, Damonův Colin Sullivan je od začátku do konce parchant největšího kalibru, který při zprávě o smrti svého policejního šéfa jen vypne vysílačku a připraví si ospravedlňující projev.


I když to moje povídání může znít pro Departed značně negativně, nenechte se tím unést. V samostatném kontextu si Scorsese vedl velmi dobře. Asijská mentalita je trochu někde jinde. Kdyby v Infernal Affairs hráli američtí herci, asi byste se nahlas a dlouho smáli. Nechce se mi psát, že je mezi těmito dvěma filmy rozdíl jako mezi zábavou a uměním, ale skoro to tak i bude (mluvíme-li o prvním dílu):). Možná že IA je atraktivnější i v tom, že kratší délka dává prostor pro to, aby se příběh stal sevřenější a nelítal od mantilu k mantinelu ve "zbytečných" scénách jako Departed. Takže verdikt zní - napřed Departed, potom IA, ale rozhodně nemíchat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama