Dobrý ročník

7. prosince 2006 v 11:51 | Salla |  non-asia mostly
Ridley Scott mezi francouzskými vinicemi napravuje Russella Crowea.


Úspěšný, bohatý parchant Max Skinner (Crowe) zdědí po svém strýčkovi (Finney) ohromné vinařské sídlo ve Francii. I když se mezi jeho zdmi nachází jeho dětství, dům i s přilehlými vinicemi se rozhodne prodat. Ale na pozemku se nachází i Francis a Ludivine Duflotovi (se senilním dědečkem), komické to postavičky, sloužící, kteří Maxe znají už od dětství a opustit milované vinice se jim v žádném případě nechce, a škorpioni. (A někde na silnici čeká kromé peletonu cyklistů i nedobytná kráska).

Když jsem slyšela, že Ridley Scott natočil obyčejnou komedii ze součastnosti, měla jsem pocit, jako by Leonardo vzal štětku a začal natírat byty. Scotta mám zafixovaného jako mistrného autora temných sci-fi (Blade Runner), rozverných fantasy (Legenda), epických historických spektáklů (Gladiátor)...ale obyčejná komedie? Není to mrhání talentem? Po shlédnutí musím říct, že není.

Dobrý ročník se rozhodně nedá nazvat romantickou komedií (pokud vám nepřipadá romantické zjišťování legality poměru s vlastní sestřenicí). O lásku tu jde, ale až v druhém plánu...respektive je to nástroj, kterým se milý Maxi-milion (neplést s Maximem) posunuje na žebříčko morality.
Celý film má předem danou strukturu. Musím říct, že mi většina zápletek a rozuzlení byla jasná ještě než se objevily. Takže o momentu překvapení toto dílko rozhodně není. Jeho hlavním záměrem je nechat diváka relaxovat a pobavit ho. Kdyby byl film v televizi, většina lidí by ho brala za ztrátu času a maximálně z něj udělala kulisu při žehlení. V kině si ale můžete nachvíli vychutnat klid, zasmát se chudákovi Skinnerovi, když se snaží dostat z bazénu, a nechat všechny svoje starosti na jindy (moje máma prohlásila, že takhle se už dlouho nebavila).

Ač ve filmu není (a ani nemá být) žádná akční scéna, Scott dokázal jednu vytvořit z jedné obyčejné burzovní (trans)akce (těžko se to pojmenovává:)).
Abychom ale jen nechválili, předposledních desítka minut, kdy se Max vrací do Londýna, aby si v hlavě srovnal kde a hlavně s kým chce strávit příští roky, za zbytkem filmu znatelně pokulhává.

Sympatickému Croweovi s neuvěřitelným anglickým přízvukem konečně dynamická komedie dovoluje naplno ukázat, co v něm je. Jeho mladší "já" si zahrál Freddie Highmore (nejnovější Haley Joel Osment), který svoje umění (respektive schopnost hrát odlišné postavy) předvedl už v Karlíkovi a továrně na čokoládu a Hledání Země Nezemě.

Hudba je zvolena s citem. Většinu (klipoidních) scén, které stojí spíš na obraze než nějaké konverzaci podbarvují francouzské či anglické písničky (žádné obehrané hity). Z původní hudby vám pod kůži vleze asi hlavní téma, které není nijak romanticky orchestrálně rozvleklé, ale naopak až elektronicky perkusně jednoduché (opět těžko pojmenovat) z pera nováčka ve skladatelské obci - Marca Streitenfelda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan Vejnar Jan Vejnar | 9. prosince 2006 v 20:53 | Reagovat

Ja bych si Provence a syry a vino tak rad pripomenul, ze to musim proste videt. Navic - takovou BOKOVKU miluju:-)

A neni to takova zvlastnost, komedie MATCHICK MEN (Švindlíři) byli také od Scotta:-)

2 LukArcher LukArcher | E-mail | Web | 10. prosince 2006 v 21:36 | Reagovat

No z tvé recenze jsem tak nějak pochopil / nepochopil o čem to je, ale už vím jednu věc, a to jest TOHLE PROSTĚ MUSÍM VIDĚT :) a o to tu asi šlo že :)

3 Salla Salla | 11. prosince 2006 v 13:57 | Reagovat

LukArcher: o cem to je? Ja myslim, ze prvni veta vystihuje cely dej:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama