Když Piráty, tak pro všechny!

13. prosince 2006 v 8:47 | Salla |  hudba
Mezi nadcházejícími řádky se nachází svědectví o neobyčejných 24 hodinách v Praze.

(titulek je součástí slavného výroku českého herce ukrajinského formátu Vlastimila Šprty)

V 5:30 zvoní budík. Hlásí, že krátká noc skončila a je čas se zabalit (povedlo se úspěšně), vypít kávu (nestihlo se), nasnídat se (taky ňák nevyšel čas), zkulturnit se (no bez toho by to nešlo) a v 6:30 vyrazit chytit si nějaký ten dopravní prostředek. Tady je nutné poznamenat, že s číslicí 6 na první pozici mých digitálních hodinek se potkávám tak jednou, maximálně dvakrát do roka. Tím pádem byl pro mě jízdní řád MHD, vypadající jako z poloviny snězený ementál po zásahu z brokovnice, velkým překvapením. Nicméně po krátkém sprintu ledovým Brnem jsem se dostala na místo odjezdu včas (ještě jsem měla dvě minuty k dobru), kde jsem našla Blaira, kterak krátce před infarktem vymýšlí, jak ve stylu Jamese Bonda nenápadně zdržet odjezd.

Praha nás přivítala poměrně brzo. Student Agency nám k snídani věnovalo jedno podivně chutnající kapučíno, Smíchovské nádraží nabídlo krokety s tatarkou a moje skromné zásoby tatranku. Pan Vejnar v tuto dobu zrovna vstával (ač měl již dávno mít přichystán červený koberec a chlebíčky), a tudíž jsme v metru nebloudili.
Smutnou skutečností zůstává, že jízdní řád rikši Praha - Jíloviště je ještě horší než ten v brzkých ranních hodinách v Brně.
Na smluveném místě nás čekal samotný Bane. Neprodleně jsme se tedy přesunuli na jeho ranč s golfovým hřištěm a vinným sklepem. Hned u dveří nám nohy zalehla Aida. Krásný to pes, v leže na zádech podobající se netopýrovi.
Přivítání bylo vřelé. Při nejbližší příležitost jsme předali skromný dárek, který snad Banea potěšil (čínský čajový šálek) a veškerý pašovaný kontraband, abychom se tak zbavili veškeré zodpovědnosti cenností, které jsme s sebou tahali.
Následovalo již klasické koukání na trailery a objevování tajemství Blairova zásobníku na DVD (např. Kačer Donald nacistou, jehož remake Kečr Donald nacistou je již v produkci).
Naše rozjímání bylo přerušeno rozléváním vína (nutno podotknout že do petlahví), což byl pokyn pro pány, aby tasili kordy a ukázali, co v nich je. (Mc)Blair si vybral za styl klasické japonské šermbushido, zatímco (Mc)Bane kombinoval klasického anglického zahradníka a ruského baletního mistra po úrazu.
Já s Aidou jsme se věnovaly fotografování performace a golfsbee (něco mezi golfem a friesbee mezi smrtelníky známé pod jménem "aport").

Hostina na naši počest byla velkolepá. Blair prohlásil, že teď již týden nemusí pozřít ani sousto a stejně nebude mít hlad (Bane byl zcela zásadně opačného názoru). Konverzace se ubírala východními proudy s důrazem na Baneova toliko opěvovaná dobrodružství za Dunají.
Přeskočme teď několik hodin, které pro nepřítomné nemá cenu popisovat, a přenesme se do Prahy, kam nás opět dopravila mluvící rikša (Blair se po cestě pokoušel uplatit řidiče, aby ho za nemalou částku vrátil zpět do Brna).
K našemu nepočetnému počtu se připojil Andy (kdysi zvaný též Noční stalker) a milá slečna Veronika a (teď nastala vážná chyba) Bane vytyčil směr k půvabné hospůdce. Tedy o její půvabnosti můžeme jen spekulovat, neboť přes zhasnutá světla nebylo dovnitř ani vidět. Bane byl zbaven velení a na druhý pokus jsme našli útočiště. Dlouho jsme se nezdrželi, neboť nás čekalo velezajímavé setkání. Bratr pana Supa překvapivě vypadá jako pan Sup s Blairovým italským kloboukem (po odejmutí klobouku vypadá pouze jako pan Sup). Od této chvíle se Blair mění z horala na italského mafiána (více o tomto tématu se jistě dočtete na jiném blogu).
Pomalu ale jistě (pěšky i tramvají) jsme se dopravili k Žofínu. Zde se již srotil dav natěšených lidí ve společenských oděvech, mezi nimiž se nepřehlédnutelně skrýval E-Wan, Hanaan a Asawan. Odebrali jsme se na místa (já seděla s Asawan před triem Blair, Bane, Veronika).
První skladba patřila Johnu Williamsovi a jeho suitě z Jurského parku. Pokud mohu srovnat s minulým koncertem, tentokrát se jim podařilo xylofon utlumit a vynikla tak síla smyčců. Jedním slovem krása (ohrané to slovo, které by vystihovalo celé představení).
James Horner - Apollo 13. Minule jednoznačně ohromující, nyní také nezklamal. Patriotské sólo na trubku, předvedené Japonkou v kimonu, bylo ze začátku doprovázeno salutující řadou hudebníků.
Síla Mission Impossible od pana Schifrina netkví ve velkém orchestru, ale v přesném perkusním oscinatu. Skvěle zvládnuté, narozdíl od teoretických znalostí paní uvaděčky, která přítomným neznalcům udělala trochu nepořádek v tématu "vývoj tématu v závislosti na filmech a skladatelích", což Blair ihned s tváří profesionálního hráče kriketu okamžitě u některých přítomných dam napravoval.
Přestávka byla využita k blokování hlavní přístupové cesty a k přednášce pana Blaira na téma "Mr. Powell a jeho geniální hudba ke Casino Royale", která byla ukončena vtíravou otázkou E-Wana, zda ono zmiňované dílo nenapsal spíše David Arnold.

Druhou půlku koncertu zahájil opět John Williams. Tentokrát s rozverným Jar Jarovým tématem z E I, které ale začíná naprosto úchvatnými velkolepými fanfárami. John je prostě genius.
Poté přišel na řadu dlouho očekávaný dětský sbor. Nejprve doprovodil svými hlásky Silvestriho Polární expres (ač jsem ho nikdy předtím neslyšela, dost mě nadchl - a to se často nestává).
Večer měl uzavírat výběr vánočních písniček ze Sám doma. Volba nemohla být lepší. Samotný soundtrack u nás doma supluje koledy. Somewhere in My Memory, Star Of Bethlehem a We Wish You a Merry Chrismas dokreslili pohodovou atmosféru. Jediným problémem bylo, že někdo nepatřičně přesunul xylofon pod mikrofon, což se v posledních dvou skladbičkách projevovalo jako dolování šedé kůry mozkové cepínem.
Standing ovations donutili orchestr, aby na svých místech setrval a vytáhl ještě něco z podpultíků. Očekávala jsem standardně Imperial March, ale k mému překvapení a nadšení se ozvala suita z Pirátů z Karibiku. A protože Vánoce jsou časem dárků a zázraků, dočkali jsme se ještě jednoho přídavku - zopakování poslední vánoční písničky.
Než jsme se pohnuli směrem k východu, celý sál se jal tvořit frontu u šaten. Takticky jsme se tedy vzdali možnosti výběru z množství kabátů a ze strategické pozice pozorovali rojení pod schody. K našemu překvapení na nás něco i zbylo.
Pan Andyho otec byl ochotný nás zavést až do Jíloviště, i když tolik pasažérů jistě neočekával.
Před pustinou okolo (Mc)Baneovic sídla si pak pánové střihli několik promofotek k připravovanému Highlanderovi.

Noc byla ještě mladá (respektive stále byla neděle), a tak jsme načali víno, snědli několik chlebíčků a odebrali se do jednoho z mnoha zámeckých pokojů (tak dobře, zámek to není). Tam nám byla představena Baneova sbírka oblíbených soundtracků, o patro výše pak sbírka oblíbených komixů (Blair objevil i několik unikátních kousků, které by rád měl doma ve vytríně). Zde se hodí uvést závěry Komise pro vánoční výzdobu. Pan Vejnar Jan se pohyboval v záporných číslech po celou dobu průzkumu.
Ve starých krabicích jsme dále zjistili, že Baneovo album Malabara je zoufale prázdné a jedna ze Cinem je uvnitř popsána!!!
Někde mezi 2. a 3. hodinou ranní bylo jednomyslně odhlasováno (kdyby se tedy hlasovalo), že se půjde spát. Celá noc je jednou surrealistickou koláží snů a reality, ve které pořádáme čajový dýchánek nad Bonaqou (od slova Bonaqua), Blair se baví s panem Coogenem o Kinder Cop II a následně nám oznamuje, že právě cestoval časem. V 5 ráno je rozhodnuto založit snový server (tzv. dream server) s heslem Punisher. Korunu všemu nasazuje můj budík, který pokládám (k všeobecné nespokojenosti) za telefon chlapcům od producenta jejich nejnovějšího filmu, a čekám, až ho někdo vezme (po prozření s ním pak smlouvám o další půlhodinu spánku).

Rychlou snídani v podobě čaje, kávy a výborného štrúdlu mi kazil jen výhled na golfové hřiště posypané jinovatkou. Přesun na autobus stíháme opět s rezervou (tentokrát cca minuta k dobru). Jenže autobus s výsměchem (pokud by se uměl smát....i když....pokud umí mluvit, že....) přijíždí za čtvrt hodiny plný domorodců. Blair tentokrát žádné spropitné řidiči nenechává.
Na Andělu nás opouští náš drahý přítel a hostitel Bane. Statečně odchází vstříc škole. S Blairem se dopravujeme bez ztráty kytičky k autobusu do Brna. Cesta zpět je zamlžena někde mezi sledováním filmu, posloucháním Cimrmana a spánkem.
Ze sedadel nás až zvedne závan ledového vzduchu. Svoje předsevzetí, že dojdu do školy, jsem dementovala někde na 15. kilometru D1. Hnáni setrvačností jsme se ještě vypravili splnit 2 bonusové úkoly. Blair se byl poptat na svoje peníze z nucených prací (žádné nedostal, zato potkal Kendru) a já zakoupila lístky do kina.

Tak byl završen jeden den mezi realitou a snem. Den, na který se bude ještě dlouho vzpomínat.

(další verze, tak jak si je zúčastnění vysnili, naleznete (pevně věřím) časem na Blairově a Baneově blogu)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blair Blair | 13. prosince 2006 v 9:59 | Reagovat

Geniální report! :D .. teď zvažuju, zda má cenu psát nějaký další :D

2 Sid Sid | 13. prosince 2006 v 10:49 | Reagovat

Uáááá *tiše závidí, bere lopatu a jde se zahrabat pod žulové kostky některé z olomouckých cest* ... Jednoduše nádherné. Proklínám své prázdné kapsy, které mi nedovolily se zúčastnit.

A ehmm... Nechcete někdo uplatit Banea, ať ty kordíky dotáhne i na possible Salla´s apartment kolaudační párty? =) =)

3 Cece Cece | 13. prosince 2006 v 11:24 | Reagovat

Ajajaj... jak to tak čtu, tak jsem přišel o mnohé...Y_Y

4 Salla Salla | 13. prosince 2006 v 12:19 | Reagovat

Blair> muzes napsat pojednani o italske mafii:D

5 Bane Bane | 13. prosince 2006 v 23:11 | Reagovat

Ještě chybí prozvánění Blaira do snu Sallou...jinak bomba...nemohla být lepší rekapitulace....o kordech budu uvažovat...nicméně ruský baletní mistr nemá chybu...a všechny ostatní hlášky jakbysmet...zvažuji report, ale moc toho jiného nebude...snad jen náš italský přízvuk, tutti, Blairooo, kamarátoo?

6 Bane Bane | 13. prosince 2006 v 23:13 | Reagovat

Blair: "Navrhuji vytvořit společný poklidný sen a společně se do něj připojit...Sallo, založ hru..."

Bane: "Tys na tom koncertě vyrušoval!"

Salla: "Jo, tys dělal bordel, Blaire!"

Blair: "Celé mé okolí se bavilo....to není pravda! Všichni kolem mě se bavili...dokonce jsem v jisté chvíli pobavil i sám sebe..."

7 Bane Bane | 13. prosince 2006 v 23:13 | Reagovat

...a tak dále:-)

8 LukArcher LukArcher | E-mail | Web | 15. prosince 2006 v 23:10 | Reagovat

A Lukáška zas přišla o všechnu srandu..i když musím podotkout..s Vejnarkou jsem take jednou stoloval :D Nedá mi to nezeptat, že ste na Jílko jeli taktéž jenom kvůli Ajdě ? :D

9 Salla Salla | 16. prosince 2006 v 14:00 | Reagovat

LukArcher> a Kryspinovi:D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama