Potomci lidí

14. prosince 2006 v 0:49 | Salla |  non-asia mostly
Jeden z nejlepších (ne-li ten nej) filmů letošního roku.

Psát recenzi na Potomky lidí by bylo stejně užitečné jako ono pověstné nošení dříví do lesa. Všechno podstatné již bylo na papír hozeno např. panem Filou, jehož slova v Cinemě mě přesvědčila, že toto Cuarónovo dílo bych na plátně prostě vidět měla. Výsledek mě nadchnul víc, než jsem si dopředu připouštěla.
Už v Harry Potterovi s pořadovým číslem 3 Cuarón ukázal, že se nehodlá držet žádných šablon, co se týče uměleckého vyžití se, a na Dursleyovic dům použil bez nějakého ostychu ruční kameru.

Když přišli Potomci do kin, moc se mi na ně nechtělo. Trailer nezaujal, děj zněl nanejvýš pofidérně. Ale teď, pár hodin po návštěvě kina, si říkám - wow.
Jsem člověk, co dokáže ocenit dlouhé záběry. Co ocenit - dokonce se v nich vyžívám. Proto se mi líbí poetika 2001, přímo geniální mi přijde scéna průchodu tunelem ve Stalkerovi a z Tarantinova nápadu postavit kameru a nechat herce před ní improvizovat v Gaunerech jsem skákala málem do stropu (ok, přeháním:)) (a to nemluvim o posledním segmentu povídkového filmu Čtyři pokoje!).

Potomci lidí mají hodně dobrých míst (vlastně skoro všechny:)). Ty nejlepší pak tvoří do nejmenších detailů naplánované dlouhé záběry, které proplouvají akcí na scéně. Něco takového se často nevidí a o to víc pak nadchne.
Clive Owen nějak není můj oblíbenec, i když v Sin City si svoji reputaci u mě vcelku napravil. Tady odvádí skvělý výkon a přesvědčuje mě, že stojí za to na něj koukat.

Pocity se mi těžko shrnují. Otázkou je, zda nynější eufórie pomalu vyprchá, nebo se usadí na delší čas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama