Čas

17. ledna 2007 v 2:22 | Salla |  na papíře
Co se literatury faktu týče, zatím jsem narazila na dvě knihy, které mě hodně v mým uvažování o světě poznamenaly. Ta první byl Návrat ke Genesis od Zacharia Sitchina. K reálnosti jeho spekulací, které staví na starodávných textech (holt když se někdo naučí sumersky...) a astronomických pozorováních, se nehodlám nijak vyjadřovat. Samotná síla knihy tkví totiž v něčem jiném. Čtenáře dokáže obrátit od jeho života a nechá ho nahlednout na svět, jako celek. Pak si uvědomíte, jak moc je lidský svět podoben v makroměřítku Age of Empire a v mikroměřítku Sims. Jenže lidský svět tu bude jen zlomek trvání celého vesmíru, prostoru a času....



Druhou knihou je Cestování časem v Einsteinově vesmíru od J. Richarda Gotta. Jak už název napovídá, autor, který přednáší na Prinstonu fyziku, se pokouší nastínit reálné možnosti, jak se (za předpokladu, že platí Obecná teorie relativity) pohybovat kromě prostoru i v čase. Jak ukazuje, na papíře je možné tyto cesty podnikat, ale v reálu k nim zřejmě nikdy nedojdeme (nemluvě o tom, že většinou hrozí vytvoření černé díry, která by byla velkým průšvihem pro celé univerzum). Odhlédnu-li od tohoto primárního tématu, najde se tu hodně věcí k přemýšlení. Vezměme si třeba jen prostor. Z 1D umíme vyrobit 2D (z přímky uděláme kruh), z 2D 3D (například koule, nebo slámka), ale jak vyrobit čtvrtou dimenzi prostoru? Jak vypadá geometrie prostoru, kde odejdete vpravo, vrátíte se zleva, odejdete nahoru, vrátíte se zdola? A mohla by někde nebo někdy existovat ještě jedna časová dimenze?

Koperníkův princip říká, že máme 95% šanci, že pozorujeme jakoukoliv věc v prostředních 95% jejího trvání. To jest, že za předpokladu, že situace při pozorování není ničím vyjímečná, můžete s klidným svědomím (a onou 95% pravděpodobností) vytyčit interval existence oné věci s dolní hranicí 1/39 trvání a horní 39 násobkem trvání. Tím lze předpovědět délku existence lidstva i bezpečnost některých lodí (bezpečná loď = taková, co přestála alespoň 39 plaveb bez úhony).

Další jednoduchou a přesto pro mě brilantní úvahou je konstatování, že nejsme-li ničím výjimeční pozorovatelé, žijeme pravděpodobně v zemi, která má víc obyvatel než je průměr. Proč? Protože v těchto zemích žije v souhrnu víc lidí, než v těch (pod)průměrných. Na tuto myšlenku se pak dá odkázat tvrzení, že naše civilizace je vlastně nadprůměrně obydlená oproti ostatním inteligentním civilizacím ve vesmíru etc...vyhlídky na setkání s jiným životem jsou tedy prozatím mizivé.

Ještě je toho hodně, co musíme v našem světě prozkoumat. Od Teorie strun až po děje na kvantové úrovni. Moc se mi líbí Teorie všeho, univerzální vzorce, které by dokázaly předpovědět a vysvětlit chování veškerých dějů na úrovni makro i mikro světa. Jenže co Heisenbergovým principem neurčitosti?

Čas jít spát a přenechat tyto úvahy povolanějším. Jednoho dne (pokud se toho lidstvo dožije) budou současné teorie vyvráceny nebo doplněny. Nezbývá než čekat a do té doby se vrátit nohama zpět na zem a hrát tu hru, které říkáme život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cece Cece | 18. ledna 2007 v 12:22 | Reagovat

Ta hra život je taky fajn... jen občas schází save/load :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama