Krutý svět

12. ledna 2007 v 1:08 | Salla |  non-asia mostly
Zdálo by se, že dva filmy, o kterých chci za pár minut začít psát, nemají napovrch nic společného (až na to, že jsem je viděla ve vcelku těsné návaznosti). Oba jsou ale ve své podstatě ke svým hrdinům krutí, jako život sám, a oba mi ukryly do šedé kůry mozkové malé schránečky s pocitem, který se mi při vyslovení jejich jmen otevřou před očima (ačkoliv dějové zápletky již vezme čas).

The Proposition (2005)

Příběh o návrhu, který měl zachránit jeden život výměnou za jiný a kvůli kterému byla zaplacena nečekaně vysoká krvavá daň. Příběh z nehostinných pustin Austrálie křižovaných domorodci a bílými ztroskotanci.
V Proposition nejde ani tak o to "co", ale spíš "jak". Při dívání i po něm mě napadaly nejrůznější snímky, které pro mě vcelku trefně jednotlivé části charakterizovaly. Syrovost a dopad v duchu History of Violence. Použití hudby mezi Ravenous (instrumentální části) a kdejakou surrealističností od Doors (ústřední písnička od Nicka Cavea). Stylistika a plynutí obrazů zase navozovalo stejný pocit, jako Jarmuschův Dead man.
Rozepisovat se teď o skvělých hercích a nádherných scenériích by bylo jako narušení posvátného svítání nad kaňonem hlasitými výstřely. Proto to nechám tak, ať si každý udělá svůj úsudek a ten si pak uchová v hlavě alespoň do dalšího týdne.

The Prestige (2006)

Na začátku a na konci filmu předvádí zasloužilý kouzelník Cuttler své malé divačce jednoduché kouzlo. Jedna a tatéž situace ale na diváka působí pokaždé jinak. Poprvé je plný očekávání magického světa, který je mu přislíben samotným tématem snímku. Podruhé již ví, že vše je čistá věda (i když stejně nepravděpodobná jako nalezení dvou proti sobě se rychlostí světla pohybujících nekonečně dlouhých kosmických strun), která si žádá oběti.
Dva kouzelníci, dříve kolegové, teď nepřátelé a rivalové skoro doslova "na život a na smrt" spolu rozehrávají hru, která někoho bude stát prsty, jiného život, ale hlavně nikdo nikdy neví, co je ještě součást vychytralého plánu a co už kritická chyba ve vypočítavosti. Ani divák to neví, jen tápe, skládá střípky, které mu jsou předhazovány stejně pomalu, jako jde Velkému Dantemu luštění zakódovaného deníku Alfreda Bordena.
Celý film je jedno velké kouzlo - nejprve vše divákům pečlivě ukážeme, poté příjde zvrat a nakonec ona "prestige", vrchol každého představení, neboť nechat věci pouze zmizet nestačí.

Čekala jsem milou komedii, ne že by ve filmu nebylo pár vyloženě skvělých vtipů, ale celkový nádech se dá charakterizovat spíše jako jemné mrazení v zádech s tikem v oku, které některé věci vidět prostě nechce.

Postavy nejsou bílé ani černé. Je to taková šeď potřísněna hulubičí krví. Hugh Jackman i Christian Bale dokáží s grácií jeden druhému ničit kariéru. Scarlett Johanson je tu jen do počtu, Michael Caine jako mentor excelentní a David Bowie, v roli zkrachovalého génia Tesly, žárovkou v bahně Ameriky a Evropy konce devatenáctého století.

Christopher Nolan je zvláštní člověk. Získal si mě svým Mementem a od té doby skáče ze žánru na žánr a zatím ještě neklopýtl. Doufejme, že mu to vydrží ještě dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cece Cece | 12. ledna 2007 v 7:16 | Reagovat

The Prestige - naprosto geniální film (na první kouknutí), jsem zvědavej, jak bude geniální napodruhé :-)

2 Milan Pavlíček Milan Pavlíček | 25. ledna 2007 v 23:08 | Reagovat

Hmmm.

Mám už zhlédnuto obojí, v pořadí let vzniku, a přece se mi těžko hledají styčné body. The Proposition je lenivě poetická freska (aniž bych věděl, co freska je), The Prestige téměř vypravěčský experiment o vyprávění, vnimatelský experiment o vnímání (co je experiment, tuším, a vím, že tady užití toho slova na místě opravdu není).

Styčný bod bude "co jsme zač" -- ale pro který film něco takového neplatí? Patrně pro ten, který si takovou otázku buď neklade cílevědomě, anebo si ji klade příliš okatě. To se na tyhle dva nevztahuje.

Dobrou noc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama