Pro kulturu trpět

17. února 2007 v 10:00 | Salla |  ouatiml
Brno je kulturní město. To znamená, že když jdete do divadla, je vždycky plno a když chcete koupit lístky na nějaké to představení, je to o život.


Myslím, že my doma tento problém vyřešily skvěle. Každoročně si kupujeme předplatné, a tak je porce pěti představení na rok zajištěna. Takhle to dělá většina lidí, a proto se s permanentkami v době nemoci majitelů čile po rodině i známých "obchoduje" (člověk se tak neplánovaně zadarmo podívá na Ivana Hrozného, Manon Lescaut nebo Poprask na laguně v těch nejlepších kulturních svatostáncích, které Brno nabízí). Jenže když si člověk chce vybírat, systém se zhroutí....

Byl to můj bláznivý nápad, že bych chtěla vidět, jak se Městské divadlo popralo s muzikálovým zpracováním Čarodějek z Eastwicku. Jirka bohužel neprotestoval. A tak jsme se ocitli v den zahájení předprodeje v otevírací hodinu (ach, jak je těžké opustit vyhřátou postel!) před divadlem. Tento nápad postihl ale i další obyvatele Brna (některé napadlo před divadlem i stanovat nebo co). A tak jsme stáli. Společnost nám dělal déšť (proč se vracet pro deštník? To už nemá cenu!) a Metro. Hodina a půl utekla jako nic a my se dostali ke vchodovým dveřím a do tepla. Ale ouha. Celým foyer divadla se klikatila fronta. U jednoho počítače, který bylo vidět za plexisklem pokladny, seděla starší paní a řešila rozličné požadavky zákazníků průměrnou rychlostí 5 v jednotkách minuta na osobu. Sice jsme propadali pomalu panice stejně jako většina lidí stojící před námi (ti venku ještě netušili, co je čeká), ale když už jsme si vytrpěli tolik času v dešti, bylo by zbabělé vzdát se. Čekací dobu jsme odhadli na 2 hodiny (plus mínus 3). O deset lidí později, kdy už padlo i sudoku v Metru, byl Jirka vyslán do města - konkrétně k jisté pobočce Student Agency, která údajně taktéž měla pár lístků na námi požadované představení. Na místě zjistil, že lístky jsou sice do nepříliž lukrativní řady, nicméně fronty zde neznají. Opustila jsem tudíž své stanoviště (následoval mě i kolega z VUT, kterého vůbec neznám), politovala čekající (někteří se právě dověděli, že je jejich vysněná hra již vyprodána) a za půl hodiny jsem seděla u teplého kafe v kavárně s lístky v peněžence.

Nikdy, nikdy, nikdy více (už jen pouhá parádnice.....eeee....to je z jiné hry :)).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cece Cece | 17. února 2007 v 12:31 | Reagovat

Bohužel jsem nestihl vyfotit ten houf kulturychtivých :-)

(btw. ne jen lístky na Čarodějky byly zakoupeny, jsem šťastným majitelem vstupenek na událost roku - koncert Iron Maiden ^_^ )

2 Lenka Lenka | 5. března 2007 v 14:14 | Reagovat

Mluvis mi z duse, nedavno jsem se zlobila ze stejneho duvodu, ale chybela mi Tvoje trpelivost, tudiz zatim zustanu kulturnim barbarem... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama