Jesus Christ Superstar

5. dubna 2007 v 0:02 | Salla |  divadlo
Já vím že to tak vypadá, ale opravdu do divadla tak často nechodím:)

Jesus Christ Superstar byl oblibeny muzikál mého otce. Do teď jeho verzi z roku 1973 máme někde nahranou na zaprášené videokazetě (kdo ví, v jakém je stavu). Ona oblíbenost se vyznačovala i tím, že jsme tento film alespoň jednou v roce zkoukli (a to už od raného dětství). Jó, empirie praví, že věci z dětství tak nějak automaticky máme rádi i později.
Česká verze Ježíše se ke mě dříve nedostala. Tedy né že by se nesnažila, jenže dvířka jí byla zabouchnuta přímo před nosem. Až dnes...

Pod jevištěm dirigent odpočítává taktovkou několik taktů, když vzduch prořízne známá rocková melodie a jeviště se ztrácí pod přílivem kouře a hry světel, než se objeví první lidé zaujímající stylizované pózy. Když už nic jiného, slyšet celý Jesus Christ Superstar naživo je dostatečně silný zážitek. Ačkoliv mi můj zdravotní stav momentálně zabraňuje slyšet šepot ze vzdálenosti dvou metrů, řev elektrických kytar přidusit nedokázal.
Pokud jsem na něco v divadle fetišista, pak je to scéna (pokud si toho ještě někdo nevšiml). Tentokrát architekt pracoval se čtyřmi pojízdnými schodišti a dvěmi dřevěnými polooblouky. To byste nevěřili, kolik účelný sestav se z tohoto vybavení dá během chvilky vykouzlit.
Důležitou funkci mělo i světlo. Ať už bílé či barevné filtry na různě velikých reflektorech se občas dosti dobře trefily do kompozice scény (příkladem budiž Ježíš v bílém světle procházející mezi hříšníky topícími se v rudé, případně jeho rozhovor s Bohem).
Z hereckého obsazení na sebe veškerou pozornost strhl Jidáš, který se tak stal hrdinou příběhu (nepamatuji si, že by tomu tak bylo i ve filmu). Může za to jeho představitel Ján Jackuliak, který do něj dal tolik tragičnosti a lidskosti, že by mu kdejaká jeptiška ráda odpustila (navíc...věřili byste, jak může být chlap v bílé košili neskutečně sexy?). Oproti Jidášovi se Ježíš držel tak říkajíc na uzdě.
Choreograficky pár scén pokulhávalo. Hlavně sólový zpěv Máří Magdalény a Ježíše, kteří v jednom momentě stáli jak přikovaní před publikem. Na konci ale bylo vše odpuštěno díky několika skvělým číslům (jedno z nich byl kabaretní Herodes).

Celé představení mi ve srovnání s filmem přišlo tak nějak komorní...ale to se není čemu divit, že? Nacpěte celý děj do jednoho prostoru a sjeďte ho na jednu klapku. Docela by mě zajímalo, jak vypadal tento muzikál v Praze. Nejsem moc zvyklá, že se u nás, v Městském divadle, hrají takovéto komerční pecky, to spíš známe z televizních reklam, kde nás na ně srdečně zve Lucie Bílá. Ale i přes tento fakt, který ve mě občas vyvolával zvláštní pocit, byl dnešní (než toto dopíšu, tak včerejší) kulturní zážitek ohromný.

P.S. dala jsem si cíl navštívit alespoň jednou v životě Broadway
P.S.S. chci vidět Hair, které u nás už nehrají (a nejen kvůli Jackuliakovi :))
P.S.S.S. na Velikonoční pondělí dávají v TV Adama Šangalu. Kdo neuvidí o hodně se připraví!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cece Cece | 5. dubna 2007 v 0:08 | Reagovat

Hmmm... jo tak Hair :-)

2 Milan Pavlíček Milan Pavlíček | 5. dubna 2007 v 17:27 | Reagovat

Já vím, že to tak jen vypadá, ale že na bakalářce opravdu pracuješ víc než na blogu.

3 Blair Blair | 6. dubna 2007 v 9:09 | Reagovat

Milan Pavlíček> já myslel, že tohle je ta bakalářka :D :D

4 Salla Salla | 6. dubna 2007 v 12:32 | Reagovat

Jo, panove, neverili byste, co je clovek ochoten udelat, jen aby psani bakalarky odsunul (kdyz uz ma chvili casu). Ja vlastne ten titul ani nechci...

5 Ludmila Ludmila | E-mail | 15. června 2007 v 8:33 | Reagovat

Nemůžeš mi tu zaprášenou kazetu Jesus ....  prodat a nebo alespoň půjčit ?

Je to pro mě hrozně důležité !!! Prosím prosím prosím

6 Šárka Šárka | E-mail | 16. června 2007 v 11:27 | Reagovat

Ahoj prosimtě ty máš tu kazetu toho muzikálu ježíš ?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama